Doc. PhDr. Dobromila Iva Vaňková – Iva-va

Skautovat začala v roce 1938 v 1.dívčím oddíle ve Slezské Ostravě. Po likvidaci Junáka v roce 1940 se zapojila do protifašistického odboje. V prosinci 1942 byla gestapem zatčena a převezena do vězení v Ostravě, později v Breslau a v Brně a souzena za přípravu k velezradě. V lednu 1944 byla z vězení propuštěna. V květnu 1945 se podílela na hledání a pak při otevření společného hrobu na identifikaci gestapem popravených členů skautské odbojové skupiny bratrů Vládi Čermáka, Ládi Pecha a Otu Kleina, kteří mají památník na Ivančeně.

V roce 1945 po složení vůdcovské zkoušky, založila a vedla 7. ekumenický dívčí oddíl v Ostravě a absolvovala dívčí LŠ v Českém Těšíně. V roce 1946 absolvovala DLŠ v Jinošově a od roku 1947 přednášela na slezské dívčí LŠ. V roce 1949 odešla na Slovensko, kde byla do zrušení Junáka členkou náčelnictva Slovenského Junáka.

Na sněmu na jaře 1968 byla zvolena za místonáčelní Slovenského Skautingu a do ÚR Československého Junáka. V této funkci byla i po obnovení Junáka v roce 1989. Pro Slovensko byla zahraniční zpravodajkou, přednášela na ÚLŠ, vedla dívčí LŠ pro vůdkyně na Slovensku a zodpovídala za dívčí instruktorskou LŠ.

Od roku 1960 až do roku 1993 byla místopředsedkyní Federace dětských domovů v ČSSR, ČSFR a ČSR a současně pro své jazykové i odborné znalosti byla členkou výboru FICE. Vystupovala s referáty na světových kongresech FICE.

Po znovuobnovení skautského hnutí v roce 1989 bylo pro pedagogy a psychology mnoho práce s modernizací skautského vzdělávání i skautské výchovy. Od roku 1990 měla na starosti mezinárodní styky s modernizací skautské výchovy. Každý rok vedla Dívčí LŠ na Slovensku do roku 1992, kdy se přestěhovala na Moravu do Hostěnic. Přednášela na LŠ na Slovensku i v Čechách. Od roku 1994 vede celostátní Dívčí ekumenickou LŠ v ČR a přednáší i na DELŠ na Slovensku.

Je členkou Svojsíkova oddílu, má vyznamenání Slovenskou hviezdu 1. stupně, Tři pruty bratrství, Řád čestné lilie v trojlístku – zlatý stupeň, Skautskou věrnost – 1. stupeň, ale za největší vyznamenání považuje důvěru a lásku skautských sester a bratří všech generací, se kterými se setkává při přednáškách v DLŠ, DELŠ, LK, CHLŠ i při další práci pro skautské hnutí. Proto je i v jejím věku z čeho a pro co žít a pracovat.