František Jelínek – Jef

Narodil se v roce 1921 v Brně, kde vyrostl, chodil do školy a vystudoval obchodní akademii. Skautovat začal v roce 1933 ve druhém chlapeckém oddíle, od března 1939 byl členem 8.oddílu pod vedením br. Nonniho – Kleinwächtera – známého vydavatele skautské literatury a majitele nakladatelství Klen. S “Osmičkou” Jef tábořil u Brťoví. Absolvoval také rádcovský kurs v Husovicích. V květnu 1939 převzal Jef vedení 1.vlčáckého oddílu po br. Ivanu Brichtovi. Vzpomíná na první puťák a tábor vlčat u Naloučan poblíž Náměště nad Oslavou, vedený bratrem Nevěčným. V témž roce absolvoval Jef Moravskou lesní školu pod Wilsonovou skálou na Jihlavce. Jeho oddíl měl 17 členů, v roce 1940 byl přečíslován na 25. odd., starší vlčata Jef převedl do 8. Bo. Vydávali časopis Veselé vlče. V té době absolvoval Jef kurs pro vedoucí vlčat. Skautsky i lidsky ho ovlivnil br. Ing. František Hanzelka – Sup Bělohlav svým smyslem pro pravdu a zásadovost. Tehdy vznikl tradiční brněnský závod vlčat „O totem Supa – Bělohlava“. Osmička byla na vrcholu slávy, patřila spolu s 2. Bo, 3. Bo a 16. Bo k nejaktivnějším oddílům v Brně. Výlety, puťáky, závody, práce v lese a tábory vystřídaly v zimě besídky a divadla. Poslední výlet vůdců se konal 10. 9. 1940 na Skalku. 11. 9. 1940 byl Junák fašisty zrušen.

Okupace zasáhla i do osobního života mladých vůdců, o prázdninách byl Jef „nasazen“ na stavbu porodnice. Od září 1940 pokračovaly výlety až do prosince 1942, schůzky se nekonaly, klubovny i majetek skautů převzala Hitlerjugend. V té době se Jef sblížil se spolužákem z obchodní akademie Kroupou, kterému pomáhal založil oddíl v Lískovci, který se zapojil do ilegální činnosti. Jef se také setkal se spolužákem z reálného gymnázia Milanem Genserkem, zapojeným do partyzánského odboje ve skupině generála Luži. Kroupa byl později zatčen a popraven. Genserek přišel o život při útěku před zatčením dobrovolným skokem z vlaku. Jef jako absolvent obchodní akademie byl v červenci 1942 „nasazen“ do Vídně. Tam organizoval přechody občanů z Protektorátu do Jugoslávie tak, že jim zajišťoval falešné cestovní doklady. Pro manipulaci s cestovními razítky byl 16. 7. 1943 zatčen a odvezen do koncentračního tábora Dora v Německu. Domů se vrátil v květnu 1945. Za svoji sabotážní činnost při zásobování podzemní továrny na zbraně V2, kde pracoval, byl presidentem Benešem navrhován na státní české a anglické vyznamenání. V osobním rozhovoru je odmítl s tím, že plnil jen svoji povinnost.

Již v červenci 1945 organizoval tábor obnoveného 25. Bo u Křižanova a za pomoc při žních dostali Čestný odznak za výstavbu státu. V činnosti Jef pokračoval až do října 1945, kdy nastoupil vojenskou presenční službu. Po vojně 1947 absolvoval Jef Zálesácký kurs Moravské lesní školy a začal vydávat časopis frekventantů LŠ Lesní stopou. Přispívali do něj skautští odborníci – instruktoři LŠ: Prof. Ing. Karel Kostroň (Západní vítr), Vladimír Josífek, Ing. Karel Kučera aj. Vedle bratra Kostroně ovlivnila Jefa filosofie a lidský vzor br. Starouška – prof. Antonína Novotného. V té době Jef dále vedl 25. Bo. O prázdninách 1948 byl vůdcem tábora 2. Bo u Jevišovic, 1950 v Orlických horách.

V letech padesátých byl Jef neformálním vychovatelem několika mladých vůdců, kteří odešli se svými oddíly do sokolského Pobytu v přírodě a později do TOM ČSTV. Byl oporou ve chvílích osobní krize, udržovatelem vědomí skautské sounáležitosti, skutečnosti, že skauting nekončí, že hnutí – jeho zásady a ideje – jsou víc než oficiální organizace.

V roce 1968 po obnovení činnosti Junáka stál Jef v čele 4. střediska v Brně a byl hospodářem BRJ. Pokračoval ve vydávání dalšího ročníku Lesní stopy. V srpnu 1968 připravoval společně s instruktory Moravské LŠ Ing. Kučerou, Josífkem a Hanzelkou první kurs pro mladé vůdce na Mutné u Janova poblíž Jemnice. Po dokončení příprav, v den očekávaného příjezdu frekventantů, nám ráno v 5.15 přišli z blízkého statku přišli oznámit vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa. V předvečer třetí likvidace Junáka byl Jef tajemníkem BRJ. S bratrem Arnoštem Tillem a Jenáčkem vybudoval skautskou základnu ve Vysokých Tatrách. Zajistil pro Brno 3 chaty – klubovny a projekt i materiál na skautskou základnu na Junácké louce. Koncem roku 1989 u něho v bytě vznikal první projekt obnovené skautské činnosti a příprava nové BRJ, ve které zastával funkci hospodáře. Po jedno období pracoval také jako předseda ÚRK v Praze.

Je členem Svojsíkova oddílu. Zastává názor, že život a skutky vychovatelů nesmí být v rozporu s jejich slovy. Vůdce je vůdcem, když je pravdivý, zásadový, dobrý organizátor, učí sebe i druhé chápat a rozumět přírodě, je tvořivý a originální, musí umět oslovit děti a mladé lidi jim blízkou řečí, musí být dobrý, laskavý a chápající. Takoví byli ti, kdo mu byli vzorem.