Ing. Anna Machová

Do skautingu vstoupila v lednu 1939 v Hodoníně do 1.dívčího oddílu. Skautský slib skládala odpoledne 15. března 1939, v den obsazení republiky hitlerovskou armádou. Při skládání slibu jí dal svůj slibový odznak bratr Dobrovolský, otec její vůdkyně, který později zahynul v koncentračním táboře. Už tehdy si řekla: „Ten slibový odznak nesmím nikdy zradit.“ Po složení všech zkoušek se stala po táboře 1939 rádkyní družiny a byla jí až do rozpuštění tábora a českého skautingu nacisty v létě roku 1940. Po osvobození, v květnu bydlela v Třebíči a pomáhala znovu zakládat skauting. Vedla tam 1.dívčí oddíl. V létě 1945 se zúčastnila DLŠ v Černošicích. Pro studium na Vysoké škole sociální předala vedení oddílu své zástupkyni a zůstala zástupkyní okrskové zpravodajky pro Třebíč.

V listopadu 1945 založila v Brně 13. dívčí oddíl a začala spolupracovat na programu pro starší skautky. Koncem roku 1949 byl oddíl rozpuštěn. V květnu a červnu 1946 byla v Anglii jako členka šestičlenné skautské dívčí delegace. V létech 1948 – 1968 byla často vyslýchána pro svůj nekompromisní protitotalitní postoj a pro skautování. V březnu 1968 podepsala s bratrem Urešem výzvu do novin k prvnímu setkání skautů v Brně a zúčastnila se prvého srazu českých skautů a skautek v Městské knihovně v Praze.

Po roce 1968 již nevedla oddíl, ale pracovala nejprve v Zemské junácké radě v Brně, později v náčelnictvu dívčího kmene a především jako instruktorka na lesních školách dívčího i chlapeckého kmene v Čechách, na Moravě i na Slovensku. Přednášela na rádcovských, čekatelských a vůdcovských kurzech.

Od roku 1970 po opětovné likvidaci Junáka nepracovala v žádné dětské organizaci. Své skautské znalosti a zkušenosti mohla uplatnit ve svém povolání jako sociální psycholog v pedagogicko – psychologické poradně. Pracovala po celou dobu převážně s problémovou mládeží a zavedla nový způsob skupinové terapie, kde pracovala na základě skautské metodiky doplněné odborným zaměřením. V letech 1977-1989 celkem 4x spolupracovala při přípravě programu i jako instruktorka tzv. zálesáckých lesních škol v oblasti ideového zaměření.

V lednu 1990 znovu nastoupila do skautské práce a do roku 1993 pracovala jako místonáčelní, zpravodajka pro DLŠ a jako instruktorka LŠ v dívčím náčelnictvu. V roce 1991 pořádala instruktorskou DLŠ s mezinárodní účastí pro český i slovenský skauting v Zubří.

I po svém odchodu z funkcí pracuje jako instruktorka LŠ, přednáší na dívčích a chlapeckých LŠ, rádcovských, čekatelských a vůdcovských kurzech. Je členka zkušebních komisí a spolupracuje na přednáškách pro další vzdělávání činovníků. Od roku 1993 pracuje ve skautské psychologické poradně brněnské rady Junáka, na kterou se obracejí vedoucí i děti a jejich rodiče s problémy nejen skautskými, ale i osobními.

Ocenění její mnohaleté a rozsáhlé práce ve skautingu dokazují skautská vyznamenání, která obdržela: Junácká medaile díků, Řád junácké lilie, Stříbrná Syrinx, Řád čestné lilie v trojlístku – zlatý stupeň, členství v Svojsíkově oddílu, vyznamenání Skautské lásky a Řád stříbrného trojlístku československého Junáka.