Jiřina Vilímová – Jahoda

Na sestru Vilímovou vzpomínají její blízké spolupracovnice: Jahodo, Jahůdko… Tak jsme jí říkali. Ta přezdívka vyvolává vzpomínku na milou tvář zbrázděnou vráskami, ale prozářenou vnitřní krásou toho, kdo žije pro druhé. Na tvář, která měla úsměv pro každého dobrého člověka, tvrdě se však dokázala postavit bezpráví.

Narodila se v Náměšti nad Oslavou a tam také v roce 1934 ve svých 5-ti letech začala skautovat, tehdy ve smečce vlčat, protože světlušky zde tou dobou ještě nebyly. Byla členkou 2. dívčího oddílu, který po válce převzala jako vůdkyně. V roce 1946 absolvovala dívčí Lesní školu v Jinošově u Náměšti. Hluboké zážitky z ní bezesporu určily její orientaci pro celý život. V té době byla zástupkyní okrskové velitelky.

Po přestěhování do Brna se v roce 1968 stala vůdkyní 113. dívčího oddílu. Po likvidaci Junáka přešla se svým oddílem do PO a tam se dál věnovala práci s dětmi. Po roce 1989 pracovala jako výchovná zpravodajka 4. střediska, tajemnice BRJ a podílela se na vybudování skautské prodejny v Brně. Dodávala jí svými zkušenostmi a prožitým skautským životem skautského ducha. Po zrušení 4. střediska se Jahoda krátce registrovala ve 20. středisku a ráda se účastnila akcí a tábora s nejmenšími. Dovedla jim poutavě vyprávět a světlušky i vlčata jí rádi naslouchali. Byla také oblastní výchovnou zpravodajkou, členkou kruhu DLŠ a členkou Svojsíkova oddílu. Stihla toho ale ještě mnohem víc. Přestože byla v důchodě, pracovala v dívčím odboru LŠ a působila i jako oblastní výchovná zpravodajka. Roky a záludná choroba se však začaly ozývat. Sestra Jahoda neměla čas nemocnému srdci naslouchat. Vždyť toho bylo potřeba ještě tolik udělat. V posledních letech života jí onemocnění nedovolovalo zúčastňovat se výletů ani táborů.

Přesto do konce svých dní byla aktivní skautskou. Jako předsedkyně komise pro vůdcovské zkoušky přijímala slib mladých vůdkyň. Bez zbytečných patetických slov, ale s pevným stiskem levice. Zemřela v lednu 1998. Sestra Jahoda byla po celý svůj život sestrou oddanou skautským ideálům tělem i duší. Vzpomínka na sestru Jiřinu Vilímovou opravdu voní lesními jahodami. Jsou stejně prosté, ale dovedou potěšit a udělají radost. A stejnou radostí a snahou dělat radost svým bližním byl provoněn i celý život sestry Jahody.