Přihlaš se
Historie

Období zákazu činnosti v letech 1951 – 1968

Ing. Otakar Gartner, upraveno

Junák nebyl rozpuštěn pro své nedostatky, ale proto, aby nestál v cestě budování jednotné Pionýrské organizace. Zákaz činnosti po 1.1.1951 se netýkal jen organizace, ale i jejích jednotlivých členů, a to i těch, kteří chtěli nebo byli ochotni pracovat nebo i uznávat výchovu k socialismu, pokud by se tak dělo metodami dětem přípustnými. S tím však jednotná organizace nesouhlasila.

Již nějakou dobu před zákazem činnosti bylo mnoho skautských činovníků perzekuováno a řada z nich strávila v uměle vytvořených procesech mnoho let v komunistických věznicích (František Němec, Aleš Racek, Emil Císař, Miloš Slabák, František Svoboda, A. Till a další. Mnozí byli vyslýcháni StB a bylo jim bráněno ve studiu na vysokých školách. Řada brněnských skautů přešla ilegálně na Západ; někteří z nich pak založili exilový skauting.

V Pionýrské organizaci byli za vedoucí pionýrských oddílů dosazováni členové ČSM bez jakékoliv průpravy a jimi vedené oddíly neměly dlouhého trvání. Hledání kvalifikovaných výchovných pracovníků pak vyústilo v začlenění pionýrských oddílů do škol („co třída, to oddíl“). Zfeminizovaný učitelský sbor se musel podle tehdy nastupujících zásad mimo pedagogiky věnovat hlavně úkolům, diktovaným stranickými orgány (politická agitace, brigády, apod.); učitelkám tak zbývalo na mimoškolní činnost velmi málo času. Program pro děti se tak zúžil na vysloveně školskou tématiku. Volný čas dětí byl vyplněn schůzkami pionýrských oddílů v malé přestávce a schůzkami pionýrské skupiny ve velké přestávce. Byla však i řada učitelů, často bývalých skautů, nebo i pracovníků Pionýrské organizace, kteří se dětem věnovali a provozovali program přitažlivými metodami, a tak vznikaly oddíly jednotné PO, které vyvíjely dobrou činnost s dětmi, znásobenou možnostmi školních zařízení, ať již ve školách samotných, nebo ve školských rekreačních střediscích.

Není se co divit, že mnozí bývalí skautští vedoucí odešli do těch organizací, kde nebyli vystaveni perzekuci. Byly to organizace, které si musely svůj dorost zajišťovat vlastními silami, především SVAZARM, jehož náplní byla předvojenská výchova, kde pobyt mládeži v přírodě velmi prospíval. Ostatní organizace pochopily, že přitažlivý program v přírodě usnadní nábor nové generace a i když nemohly skautskou výchovu propagovat, převzaly, nebo alespoň podporovaly, případně tolerovaly, metodiku skautské výchovy a přizpůsobily ji svým potřebám.

Tělovýchovné organizace zakládaly, případně rozvíjely Turistické oddíly mládeže (TOM), kde měli skautští pracovníci dobrou příležitost využít navíc tělovýchovných zařízení, kam se skautské oddíly jen velmi málo dostávaly. Svaz požární ochrany zakládal oddíly mladých požárníků, trampské organizace a trampské osady soustřeďovaly starší generace skautů. Tak vznikaly přitažlivé konkurence Pionýrské organizace.

Ani skauti však neskládali ruce v klín.Pražská skupina bývalých junáckých činovníků v čele s Milošem Miltnerem požádala v roce 1964 prezidenta Antonína Novotného o souhlas s obnovením Junáka. Žádost sice byla zamítnuta, ale junáctví už pronikalo všude. První předzvěstí nového skautského jara bylo zakládání pionýrských tábornických oddílů (PTO) v roce 1964. Oddíly měly ve znaku lesní moudrost a vzoru Setonových skautů 12 zákonů ve čtyřech skupinách (čistota, krása, čest a věrnost). Oddíly zintenzívněly skautskou činnost, nosily zelené košile a později i hnědé skautské šátky.