Převzato z almanachu 80 let skautingu v Brně, upraveno
První oddíl dívčího odboru Baden-Powellových skautů existoval v Brně již 7.3.1920, kdy Josef Nevěčný přednášel v brněnské Vesně „O dívčím skautingu“. Brzy po přednášce vznikl 2. dívčí oddíl. V čele brněnských skautek stála od roku 1921 jako zástupkyně okresního zpravodaje Alžběta Fanderlíková, maminka bratří Velena a Miloty. Ti dostali už na Vánoce roku 1913 od svého otce Vladimíra Fanderlíka – Effendiho, jednoho ze zakladatelů brněnského skautingu, pod stromeček Svojsíkovy „Základy junáctví“ a od 1.10.1919 byli členy 2. oddílu pod vedením MUC Karla Hory. V roce 1920 bylo registrováno 10 skautek a jejich počet se do roku 1929 zvýšil na 68,v roce 1931 jich bylo 90, v roce 1936 120 a v roce 1938 185. Až do roku 1929 existovaly v Brně jen první a druhý dívčí oddíl s ideálním počtem členek okolo třiceti.
Ze starých kronik 2. dívčího oddílu z let 1923-35 se dočteme mnoho o historii českého skautingu nejen dívčího, zvláště pokud jde o chronologii brněnských, krajových a celostátních akcí, ale především je ze stránek patrné, jaké to byly dívky a mladé ženy, jež měly odvahu začít s něčím, co dosavadní konvence brala jen nerada na vědomí. Vyciťujeme, co pro první skautky skauting znamenal a čím byl pro tehdejší společnost, jak pro ni byl potřebný. Dočteme se nejen jak se vyvíjel oddíl, ale také jak se propracovávala skautská metodika.
Na zažloutlých stránkách jsou zaznamenány první závody skautek v roce 1928, kdy se soutěžilo v hudbě, zpěvu, recitaci, tanci a dnes bychom řekli v malých dramatických formách – scénkách ze skautského života. Závody ve skautských pracích zase hodnotily výrobu užitkového předmětu, zhotovení družinové nebo oddílové vlajky, vedení družinového nebo oddílového deníku či kroniky a zhotovení fotoalba. Nacházíme propozice prvních závodů skautek v junáckých disciplínách, diplom kreslený sochařkou Libou Novotnou z roku 1929 podepsaný A. Fanderlíkovou, a výsledkovou listinu z roku 1935. Závodilo se ve stavbě stanu, ve vaření, znalosti první pomoci, znalosti přírody, v šití a v pohotovosti v řeči. Dozvídáme se, že dívky trénovaly také orientaci s mapou a signalizaci, přesto, že tyto disciplíny nebyly součástí dívčích závodů. Čteme o putování po Českomoravské vrchovině, po Jeseníkách, Orlických horách a Beskydech, táboření u rybníků a řek, o tom, jak stavěly tábory na „zelené louce“, o prázdninách prožitých v horských chalupách. Překvapí nás řádky o přípravách skautské účasti na Výstavě současné kultury, úvahy o tom, co pro dívky znamená skauting a glosy současných událostí a zážitků.