Ing. František Hanzelka (Sup Bělohlav)
převzato z časopisu Skaut-Junák, roč. XXIV, 1937-38, č. 6, str. 87
Pokusím se vylíčit, jak skauting v Brně začínal, přihlížeje hlavně ke svým osobním vzpomínkám a památkám z deníku z r. 1915. Přednáškou profesora A.B. Svojsíka, nynějšího náčelníka Svazu junáků – skautů a skautek RČS v r. 1912, dostalo se Brnu první zvěsti o skautingu. Přednáška byla doporučena žactvu středních škol a konala se na Dlouhé ulici (dnes Staňkova). Nám chlapcům neutkvěl tehdy v paměti ani tak obsah přednášky jako řada pěkných promítaných obrázků, z nichž jsme čerpali své první představy o životě skautů ve volné přírodě. Rázem jsme vzplanuli touhou po prožití prázdnin ve skautském táboře, což ovšem bylo tehdy 13letým hochům skoro nedostupným, jednak proto, že nebylo tehdy v Brně skautských vůdců a jednak nebylo lze získat tak snadno povolení rodičů. Volný život skautů se stal mnohému z nás ideálem snů.
Nedlouho potom byla vydána kniha prof. A.B. Svojsíka Základy junáctví. Tato kniha, jež se objevila pěkně vázaná za výkladem knihkupectví Píša, stala se mnohému předmětem touhy a tomu kdo si ji koupit nemohl, příčinou značných útrap. Vzpomínám si, že jsem nikdy nezapomněl, jda Rudolfskou ulicí (dnes Česká), podívat se po knize v Píšově výkladu. Smutně jsem mnohdy odcházel, když kniha ve výkladu nebyla. A teprve válečné Vánoce v r. 1914 přinesly mi splnění mé dávné touhy; dostal jsem potřebný peníz, abych si mohl koupit Základy junáctví. Shodou okolností nebyly tehdy Základy na skladě ani v knihkupectví Píšově ani Barvičově. V onen štědrý den dostalo se mi však něčeho daleko cennějšího, neboť jsem v příručím panu J. Tvrdém, jenž mne obsluhoval, objevil skautského vůdce, který se nabídl, že mne se skautingem blíže seznámí. Domů jsem si tehdy odnášel pouze malou knížečku: Kapesní knížku českých junáků-skautů od Miloše Seiferta a Miloše Meixnera. Hned jsem to sdělil několika spolužákům a výsledkem náhodného seznámení bylo, že na Nový rok 1915 se konala ustavující schůzka nové skautské družiny. Zvolili jsme si na návrh vůdce název Družina Kukaček. Schůzky jsme mívali vždy v neděli ve vůdcově bytě na Giskrově (Kounicově) ulici. Vycházky byly řídké, neboť jsme byli většinou z méně majetných rodin a neměli jsme řádných bot – tehdy vzácnost. Vedli jsme si deník účasti, platili jsme do družiny příspěvky, ze svých knih jsme si složili malou knihovnu, umístěnou ve vůdcově bytě. Bydlil v podnájmu a jeho pokojík nám byl těsný, sešlo-li se nás později v lednu všech sedm členů družiny. Rádi jsme chodívali na schůzky. Z „pana příručího“ se vyklubal dobrý skautský vůdce. Byl nám bratrem, tykali jsme mu. Byl jedním z nás, ale prvý. Schůzky bývaly obyčejně odpoledne. Mimo pravidelný skautský program jsme také cvičívali v pokojíku, a to s nábytkem i na nábytku. Br. vůdce dovedl vytáhnout stoj o rukou, my jsme zkoušeli váhy, přednosy, zvedání židle jednoruč apod. Pravidelně jsme zpívali. Zakrátko jsme zpívali všech 5 slok Procházkovy – Kovařovicovy Junácké hymny a jak jsme prociťovali slova! Neopomenuli jsme nikdy zazpívat také Hej Slované, ovšem pouze polohlasně a když paní bytná nebyla přítomna. Tehdy jsme ovšem neměli ani tušení, že během dvou roků všichni staneme v řadách nedobrovolných obhájců Rakouska – Uherska.
Vždy zbylo ještě dost času, aby vůdce s námi mohl pohovořit o životě jednotlivců doma a ve škole. Měli jsme ho rádi a důvěřovali jsme mu. Byli jsme tehdy v kvintě a tu nám radil při výběru našich řečnických cvičení. Já jsem si zvolil Základy Junáctví. Listuji v deníku, který kdosi z nás vedl. Jednou v lázních na nynější Bratislavské, se náš vůdce prokázal jako dobrý plavec. Poznámka v deníku mi připomíná 31. ledna 1915. Byli jsme bruslit na Červeném rybníku u Králova Pole. Pomohli jsme tehdy při zachraňování probořivšího se hošíka. Družina žila pravidelným životem jen asi do poloviny února 1915. Vůdce musil do války. Netrvalo dlouho a dozvěděli jsme se, že odjíždí na ruskou frontu. Před svým odjezdem se o družinu postaral, našel nám vůdce, jenž se nás ujal se stejným nadšením jako jeho předchůdce. Byl to dnešní advokát Dr. Brychta. Schůzky se konaly v bytě jednoho z nás n a Winterholerově náměstí (dnes nám. 28. října). Nový vůdce měl nesnadnou úlohu navázat na praxi svého předchůdce a vystihnout jeho ducha a metodu. Univerzitní vzdělání umožňovalo mu přinášet velmi hodnotný ideový program na schůzky. Byl nadšeným ctitelem Masarykovým a informoval nás o jeho snahách za hranicemi. V praxi vedl nás k pravidelným výletům a seznamoval nás na své zahradě se zahradnickými pracemi. Po stránce skautského programu mu však chyběla praxe. Několika z nás nevyhovoval a vystoupili jsme z družiny. To se již družina rozcházela, když většina členů odešla na vojnu.
Výlet na Buchlov, z dob 2. oddílu brněnských B-P skautů (1920), fotoalbum Františka Pozdíška